Vyberte stránku

Proměnlivá tvář Benešova

3. 7. – 28. 9. 2017, MĚSTSKÁ VÝSTAVNÍ SÍŇ

Benešov je město s bohatou historií, které od svého založení prošlo mnohými proměnami. Původním centrem města byl vrch Karlov s minoritským klášterem a kostelem sv. Mikuláše. Po husitských válkách se centrum postupně přesunulo do oblasti dnešního Masarykova náměstí. Na začátku 18. století zde významný italský architekt Giovanni Batista Alliprandi vybudoval piaristickou kolej a kostel sv. Anny. Obě barokní stavby jihozápadní část náměstí urbanisticky zakončily. O dvě stě let později byly v nejužším centru vystavěny nové secesní domy a dodaly místu moderní výraz. Po šest století se město vyvíjelo přirozeně
a nedocházelo v něm k žádným násilným urbanistickým zásahům. Nové a staré budovy se navzájem doplňovaly a vytvářely specifický charakter Benešova.

Zato 2. polovina 20. století proměnila město k nepoznání. Důvodů pro rozmach výstavby bylo mnoho. Šlo zejména o nárůst obyvatelstva a rozvoj ekonomiky. Projevila se však i snaha o potlačení historie. Po druhé světové válce z města vymizela židovská komunita, která před válkou tvořila obchodní elitu. Mnozí její členové se aktivně podíleli na společenském životě. Ti, kteří přežili koncentrační tábory, se většinou do města již nevrátili. V centru města po nich zůstalo mnoho měšťanských domů a budova synagogy. Většina obydlí bez majitelů logicky postupně chátrala.  Namísto rekonstrukce byly pak tyto stavby jednoduše srovnány se zemí. Z tváře města zmizelo také mnoho památek z období první republiky. Byly odstraněny pamětní desky nebo jiné vzpomínky ve veřejném prostoru. Měšťanský ráz Malého náměstí byl doslova zničen stavbou nové budovy OV KSČ, nynější polikliniky, a sídlištěm v ulicích Vlašimská
a Na Bezděkově.

Výstavba sídlišť měla moderním způsobem vyřešit neuspokojivou bytovou situaci v Československu po
2. světové válce.  Situace v Benešově je výjimečná tím, jak hluboko do centra města stavba sídliště zasáhla. Většinou totiž tyto výškové panelové domy kolorují okrajové části měst. Zbouráno bylo také mnoho historických budov kvůli potřebě rozšířit ulice a vytvořit podmínky pro narůstající automobilovou dopravu. Nenávratně ztracena byla budova synagogy, která po válce sloužila jako modlitebna Československé církve husitské, nebo budova špitálu. Ta sice od 19. století sloužila jako hospoda, ale stavebně-historický průzkum datoval její základy až do 13. století. Jen zázrakem se podařilo zachovat alespoň část starého židovského hřbitova. Necitlivé zásahy probíhaly také uvnitř budov. Architektonicky cenná stavba piaristické koleje byla poničena rekonstrukcí vnitřních prostor, které dodnes slouží ke kancelářským účelům. Barokní estetika se definitivně vytratila.

Nová výstavba ale nebyla jen otázkou 70. – 80. let. Ve velkém se stavělo i po roce 1989. Obzvláště Tyršovu ulici stavebně poznamenala privatizace a rozvoj soukromého sektoru. Zároveň ale došlo k několika velmi zdařilým rekonstrukcím. Jednou z nejvýraznějších je budova radnice, kterou zrekonstruoval ateliér architekta Pleskota. Další podařenou obnovou prošel například hotel Karlov z ateliéru architekta Lábuse. Za zajímavou a sympaticky funkčně řešenou moderní stavbu je možné považovat budovu Domu seniorů od architekta Línka.

Benešov měl před 2. světovou válkou specifický ráz okresního města zemědělského typu s velkým množstvím zeleně, malými dvorky, obchůdky a krámky. Nedá se samozřejmě říci, že by všechny zásahy do městského centra byly špatné. Řada budov byla v dezolátním stavu a nedostatek bytů se také musel řešit. Avšak nepřehlédnutelná necitlivost některých stavebních úprav, obzvláště výstavby panelových sídlišť v centru, poznamenala město na dlouhou dobu.

Teprve v posledních letech se město více zamýšlí nad tím, jak nakládat s veřejným prostorem. Vznikly studie, které zpracovávají architektonicky nejpalčivější místa, jakými jsou Tyršova ulice, autobusové nádraží a další. V posledním roce město navázalo spolupráci se studenty ČVUT, kteří v rámci studia projektují proměnu dalších míst v Benešově. Řeší například budoucí městský park Třešňovka, úpravu piaristické koleje a dostavbu proluky na Masarykově náměstí.

Aktuální výstava prezentuje výběr z obrazového archivu Josefa Nerada. Jeho fotografie pocházejí z 50.
a 60. let a zachycují Benešov těsně před hlavními přestavbami v 60. a 70. letech. Na srovnávacích fotografiích pak můžete vidět, jak vypadají zachycená místa v současnosti. Výstava je doplněna
o fotografie z 90. let.  Ty pak dokumentují výstavbu v Benešově po sametové revoluci.

Na výstavě se podíleli:

Námět, scénář:  Mgr. Jaroslava Balleková Švárová

Kurátorka:  Mgr. Barbora Ficková

Produkce:  Lukáš Císař

Realizace:   Soňa Vačkářová

Archiv fotografií poskytl Josef Nerad

Současné fotografie:   Petr Pivoňka

Grafická úprava a tisk Jan Bejvl

Zvláštní poděkování Františkovi Šturcovi, bývalému gymnazijnímu profesorovi a pamětníkovi,

a PhDr. Lence Hovorkové za odbornou konzultaci.

Výstavní koncept by nevznikl bez odborné publikace Zmizelý Benešov PhDr. Evy Procházkové.