Karel Dlabola

Karel Dlabola se narodil roku 1902. Pochází z Brtve, kde byl jeho otec řídícím učitelem na jednotřídce. Pro jeho další vývoj bylo důležité, že do Dlabolovy rodiny přicházel otcův spolužák, Karel Václav Rais. Dlabolovým pěti dětem byl blízký a měly rády jeho povídky. Z Raisových knih čerpal Karel svůj vztah k podkrkonošskému kraji. Právem může být zván malířem Raisova kraje, který je spíše drsný než idylický. Malý Karel vyrůstal mezi čtyřmi sestrami jako slabé dítě se silnou vůlí: co mu chybělo ve fyzické zdatnosti, doháněl sebekázní - konkrétně soustavným pěstováním sportů, kterým, zejména tenisu, zůstal věrný až do posledních dnů svého života. Všechny sestry vystudovaly na učitelských ústavech, Karel na Uměleckoprůmyslové škole v Praze u profesora Mařatky, Karla Štipla a V. H. Brunnera.

Od roku 1932 byl zaměstnán v tiskárně Melantrich, v letech 1947 – 1964 pracoval jako výtvarný redaktor v časopise Květy. Byl členem spolku Purkyně a zúčastnil se řady kolektivních výstav. Samostatně vystavoval v Hořicích, Lázních Bělohradě, v Nové Pace, Jičíně, ve Dvoře Králové a v Praze.

Není jediným malířem, který začínal na sochařině. Jeho učitelem na Umprum byl slavný Josef Mařatka, studia ukončil na grafické speciálce u neméně slavného V. H. Brunnera. U něho získal kromě sebekázně i sebekritiku a pevnou vůli živit se sám. Brunnerova škola k tomu dávala široké možnosti, jak se ukázalo na Výstavě soudobé kultury v Brně roku 1928, kde škola vystavovala rytou vázu podle Dlabolovy předlohy. Po absolutoriu učil Karel dva roky malbě a grafice v kurzech Ústřední dělnické školy v Praze, dostal se do velkých podniků a když v roce 1962 odcházel do penze, neznamenalo to pro něj odpočívání. Naopak - teprve od té doby se mohl naplno věnovat malbě a grafice. Jeho tvorba byla tématicky velmi široká, zabývala se nejen Podkrkonoším, ale také mnoha místy, která navštívil při svých cestách do zahraničí.

Z jeho bohaté tvorby bylo sestaveno mnoho výstav. Karel Dlabola výtvarnému umění sloužil a plně jím žil. A stejně tak tenisem, Bažantnicí a Bělohradem. Zemřel roku 1998. Vždycky, když někdo odejde, uvědomíme si, jak je vše najednou chudší. I když ono dost záleží na tom, jak kdo žil - po někom zůstanou vzpomínky, po jiném díry v srdci...

Jaroslav Hlaváček