Mikoláš Aleš

Slavná postava dějin českého výtvarného umění pochází z Mirotic. Mikoláš Aleš se zde narodil roku 1852. Vystudoval pražskou Akademii výtvarných umění pod vedením profesorů J. Trenkwalda a Jana Sweertse. Stal se vůdčí osobností českého novodobého umění, patřil k představitelům tzv. generace Národního divadla. Spolu s Františkem Ženíškem vyhrál roku 1877 soutěž na výzdobu stěn, lunet a stropu foyeru divadla. Cyklus Vlast, který Aleš navrhl pro lunety, se stal jedním z nejznámějších výtvarných děl v Čechách.

Už před tím, ve druhé polovině 70. let, se Aleš projevil jako spontánní kreslíř i malíř s velkou fanta-zií. Načrtl mnoho později zpracovaných cyklů, studoval také heraldiku. Zejména na jejím základě dospěl ke svébytnému ornamentálnímu stylu, který dále rozvíjel. Poprvé jej uplatnil už v malbách na nábytek, např. Živly – španělská stěna (1878, Nár. galerie Praha).

Alšovo malířské dílo vznikalo převážně v téže době, z podnětů pozdního romantismu. Sestává z drobných skic s náměty z české historie a je často osobního určení (triptych Máj, 1878). S velkým obrazem Setkání krále Jiřího z Poděbrad s Matyášem Korvínem (1878) byl Aleš vcelku bezprecedentně odmítnut na pražské výroční výstavě, což přispělo k jeho rezignaci na malířskou kariéru. Konflikty s akademickými autoritami vkusu mu bránily v oficiální kariéře, ale současně přispěly k tomu, že se stal duchovním vzorem další generace. Aleš byl zvolen čestným předsedou postupně dvou vlivných spolků českých studentů umění – Škréta a SVU Mánes. V 80. letech se stal předním kreslířem v českých časopisech včetně humoristických i satirických, a přispěl k počátkům moderní knižní ilustrace v Čechách.

K nejnáročnějším patřily ilustrace Rukopisu královédvorského, romantického falza raně středověkého fragmentu a jednoho z inspiračních zdrojů národní kultury. Popularita Alšova rostla od 90. let díky ilustracím národních písní a knihám pro děti (např. Alšův Špalíček). Kromě ilustrací a užité grafiky jeho úspěch spočíval v navrhování nástěnných maleb a sgrafit. V nich uplatňoval mytologické a historické národní látky s lidovými prvky a rostlinným ornamentem. Jeho styl výzdoby domovních fasád, prováděných hlavně v Praze a Plzni, odpovídal pozdnímu historismu s pavky secese.

Mikoláš Aleš žil a tvořil převážně v Praze, kde zemřel roku 1913. Jeho dílo je zastoupeno vedle sbírek Národní galerie v Praze v mnoha českých muzeích umění a také v Jihočeské galerii pojmenované jeho jménem a v pražském Muzeu Aloise Jiráska a Mikoláše Alše v oboře Hvězda. Alšově dílu bylo věnována řada knih, zabývali se jím např. Antonín Matějček, V. V. Štech, J. Neumann, H. Volavková a další historici umění.

PhDr. Roman Prahl