Systém orientačního značení

V dopravě se postupně, a proto ne příliš systémově, od padesátých let vyvíjel způsob barevného rozlišení značení cílů. Při jízdě po dálnici do jiného státu řidiče zavedou postupně modré, zelené a bílé směrovky až k orientačnímu číslu objektu v požadované ulici. Po vystoupení z auta se může coby chodec pohybovat podle hnědých směrovek ke hnědě označeným turistickým cílům. Náhradní objížďkové trasy jsou značeny výrazně oranžově. Takový barevný orientační kód se užívá zatím jen asi v polovině států Evropy, v dalších je zejména na dálnicích a silnicích opačný, nebo zcela jiný (žluté značení v Německu). Místní směrovky jsou již téměř všude bílé, avšak v barvách tabulek ulic a čísel domů jsou zatím ještě značné rozdíly. Modrý a zelený tón je vhodné používat v lomen verzi, aby se účinek barevného orientačního kódu nekřížil s účinkem obecného barevného kódu.



Přesto, že barvy tabulek s čísly domů se zatím značně liší, vládne v Evropě i v dalším světě velká shoda v označování domů pouze orientačními čísly, která jsou řazena podle pravidel, jež umožňují návštěvníkům snadnou orientaci. Popisná čísla jsou vhodná pouze pro úřední evidenci nemovitostí, k orientaci se zcela nehodí, proto je zbytečné a současně často zavádějící je „zveřejňovat na exteriéru staveb.

Optimálním způsobem označení ulice je bílá tabulka s černým textem složeným ze znaků malé abecedy (mínusek) a rámečkem obsahují název ulice, název obce a čtvrti a rozmezí orientačních čísel nacházejících se na dané straně ulice, náměstí nebo nábřeží.



Tabulky s názvem musí být umístěny na začátku každé ulice, jejím konci a na všech místech, kde je možné do ulice vstoupit (křižující a připojené ulice, průjezdy, pasáže apod.).



Optimálním způsobem označení domu orientačním číslem je bílá tabulka s černou číslicí, názvem ulice (nábřeží, náměstí ap.) a rámečkem.

Tabulky s orientačním číslem se umísťují na každý samostatný vchod, tak aby byly z ulice čitelné, tzn. i na plot pozemku. U rohových objektů s jediným vchodem z boční ulice se umísťuje tabulka s orientačním číslem na fasádu bez dveří.

Číslování se provádí v ulicích od centra města, případně centrální osy /komunikace, vodní tok, údolí apod.) směrem ven, u navazujících komunikací od hlavní třídy směrem ven na jedné straně od č. 1 střídavě lichými čísly, na druhé straně od č. 2 sudými. Na nábřežích od č. 1 všemi čísly. Na náměstích se začíná č. 1 od nejvýznamnějšího bodu (radnice, hlavní třída apod.) všemi čísly dokola.

Při číslování nové ulice, která je ve výstavbě, se vynechávají čísla v místech předpokládané budoucí výstavby (dělení pozemků). Pokud je vystavěn nový objekt v již zaplněné řadě orientačních čísel, je mu přiděleno orientační číslo sousedního objektu, ke kterému se připojí malé písmeno „a“ (dále b,c,d...). Číslování doplněním písmen je vhodné také pro samostatné vchody nacházející se ve dvorech či pasážích, které nejsou samostatně pojmenovány a očíslovány. Kostely se nečíslují.



Popisná čísla slouží pouze k úřední evidenci nemovitostí. Pokud jsou z nějakého důvodu umísťována na fasádě domu, musí se řádně odlišit, aby nedocházelo k dezorientaci. Odlišení spočívá jednak v jiném odstínu (ideálně černá tabulka, bílá číslice a rámeček), jednak v uvedení názvu obce a její čtvrti, na které se číslování vztahuje.

Popisná čísla se přidělují pouze samostatným objektům podle pořadí jejich výstavby a to vždy v rámci přesně ohraničeného území (př. městská část), jehož název musí být na tabulce uveden. V roztroušené zástavbě malých obcí a samot mohou vyjímečně popisná čísla tvořit jediné číslování objektů, neboť v takových prostorech probíhá orientace jiným způsobem než v síti ulic a náměstí.

V České republice je stav označování ulic a číslování domů velmi různorodý. Na některých místech se již užívají optimální bílé tabulky se všemi požadovanými daty, jinde existuje jen popisné číslování a pomalu se zavádějí názvy ulic. V ČR se často setkáme s červenými a modrými tabulkami ulic a čísel, které jsou poněkud zavádějící a nikoli dobře čitelné z pohybujících se aut. Přitom modrou barvou bývají označovány domy stejně orientačními jako popisnými čísly. Další zvláštností ČR je označování tzv. provizorních staveb (staveb dočasných nebo chat) čísly žlutými, začínajícími číslovkou „0“.