K významným prvkům mezinárodní komunikace patří popisy různých typů spojení. Používají se v nich sice kromě čísel hláskové znaky, přesto je zde uvádíme, neboť jejich jednotné užívání má velký vliv na kvalitu a rychlost sdělování.

Popis poštovního spojení se řeší uvedením názvu obce, ulice, čísla domu, případně jména instituce nebo fyzické osoby. V řešení popisu těchto dat existovaly v minulosti mezi některými částmi světa značné rozdíly. Dnes se situace vzhledem k rozvíjející se mezinárodní komunikaci sjednocuje, nedospěla však ještě do podoby mezinárodní normy. U nás se k problému vztahuje například národní norma o způsobu psaní úředních tiskovin. Ze systémové analýzy IIID vyplývá pro poštovní spojení zkratka A (adresa, die Anschrift ....) Konvence vypadá následujícím způsobem:

jméno osoby (název instituce), ulice, číslo orientační/číslo popisné, dvojmístný písmenný kód státu, poštovní směrové číslo, název obce

Tedy například:

A Jan Hálek, Haškova 3/1356, CZ 600 01 Brno

Pro poštovní styk stačí z obou čísel uvádět číslo orientační. Ve většině zemí světa se popisná čísla v adresách ani na objektech nepoužívají. Uvádějí-li se čísla obě, musí být ve stanoveném pořadí, aby je bylo možné rozlišit. Vyjímku tvoří samoty, kde nejsou orientační čísla zavedena. V takovém případě se uvede pouze číslo popisné, ovšem se zkratkou čp. Například:

A Anna Votočková, CZ 257 04 Horní Úholičky čp. 49

Poštovní směrová čísla se v některých zemích uvádějí za názvem obce. Jde někdy o kódy složené z čísel a písmenných znaků, což komplikuje kombinaci s písmenným kódem státu. Zvláštnosti v umístění směrového čísla je vhodné respektovat. Pozměnit bez rizika následků je možné například umístění čísla před názvem ulice za tento název (francouzská varianta) nebo pořadí obce a ulice z ruské varianty do naší podoby.

Telefonní nebo faxové spojení se popisuje: závorka, znak vstupu do meziměstské nebo mezinárodní sítě, kód státu, konec závorky, kód stanice . Kód (+) umožňující vstup do meziměstské nebo mezinárodní sítě si každý uživatel (některé spojové systémy to činí automaticky) doplní podle místa, z něhož telefonuje nebo faxuje. Zkratka uvádějící číslo telefonu je T, číslo faxu uvádí F, například:

T (+421) 317 725 604
F (+420) 317 456 790


Zatím neexistují unifikované grafické symboly pro fax, alektronickou poštu a bankovní spojení, proto se užívají mezinárodně srozumitelné hláskové znaky - zkratky. Návrhy těchto symbolů jsou připraveny pro rozšíření normy ISO 7001.

Popis elektronického spojení - e-mail. Adresa elektronické poštovní schránky je složena z kódu uživatele (hláskové a další běžné textové znaky - velká i malá písmena) znaku „at“ a kódu serveru (jedna velikost písma). Znaky se píší bez mezer, k oddělování jednotlivých částí kódu slouží tečky a další znaky. Zkratkou adresy elektronické poštovní schránky (E-mail) je E. Příklad:

E Design.museum@czn.cz

Dále existují adresy sdělení umístěných v síti Internet. Identifikují se zkratkou URL, píší se bez mezer pomocí písmenných i dalších znaků, například:

URL http:/www/info/eunet.cz

Bankovní spojení (číslo účtu) popisujeme podle následující metody: podúčet-účet/peněžní ústav. Identifikuje se zkratkou B. Například:

B 1870456-039/0800