Ve zrakovém nehláskovém sdělování se
užívají normy podobné gramatice hláskového sdělování. Přesto, že mají
podobný vliv na srozumitelnost (zde dokonce v mezinárodním měřítku) jsou
dosud méně respektovány, neboť tradice moderního zrakového nehláskového sdělování je
zatím krátká. Jeho kořeny sice sahají do dávné minulosti lidstva, prakticky se
začalo rozvíjet zejména prostřednictvím dopravních značek až počátkem dvacátého
století. Globální rozšíření do většiny oborů lidské činnosti a vznik prvých
mezinárodních konvencí se datuje od šedesátých let. Tehdy vznikly prvé
přehlednější slovníky a náznaky jednotících pravidel - gramatiky. Postupně bylo
překonáno původní naivní přesvědčení o možné srozumitelnosti prvků této vizuální
řeči bez učení a vnímání systémových vazeb. Tyto předpoklady byly posléze
nazvány vizuální gramotností, která postupně nabývá na významu ve vzdělání
člověka.
Konvence se zabývají určováním konkrétních struktur (figur,
znaků a symbolů) pro jednotlivé sdělované obsahy a obecným vymezováním barev a
tvarů tabulek pro specifikaci těchto obsahů. Zabývají se také problémem
čitelnosti a otázkami testování srozumitelnosti a čitelnosti.
Při
vymezování konkrétních struktur pro jednotlivé obsahy se většinou zůstává jen u
slovního vymezení, které určuje, jaký vizuální jev má daný obsah zastupovat.
Uživatel konvenčního systému pak nechá vytvořit grafikem strukturu v potřebném
stylu. Grafik musí respektovat konvence užití barev, tvarů tabulek a čitelnosti.
V oblastech lidské činnosti, kde je na zrakovém nehláskovém sdělování závislá
bezpečnost a zdraví, jsou pro dobré zajištění srozumitelnosti a čitelnosti
konvencí vymezeny přesné tvary struktur. Takové struktury jsou často
legislativně vázány, jejich užívání je podmíněno složením zkoušek znalosti,
nedodržení obsahů jimi sdělovaných je posuzováno jako trestný čin (značení v
silniční, železniční dopravě aj.).
Zrakové nehláskové sdělování je pro
svou mezinárodní funkci unifikováno International Standard Organization (ISO).
Z mezinárodních norem ISO vyplývají pak jednotlivé národní normy,
u nás ČSN. Podobně by z norem ISO měly vyplývat evropské normy
(normy EU), které však v tomto oboru zatím vznikají značně amatérsky,
nekoordinovaně. Vedle ISO unifikují mezinárodně nehláskové zrakové sdělování
také některá oborová sdružení (v železniční a další dopravě apod.). Vznikají tak
mezinárodní nebo jen národní oborové normy. Některé oblasti lidské
činnosti (např. silniční doprava) se rozvíjely od svých počátků natolik
nekoordinovaně, že se zatím nepodařilo prvky jejich zrakové komunikace
mezinárodně sjednotit. Mnohé země unifikují některé prvky pouze v národních
normách, neboť v daném oboru neexistují normy mezinárodní (u nás např. značení
pro pěší turistiku). Některé oblasti nehláskového zrakového sdělování nejsou
vymezeny závaznými normami, ale jen zvyklostmi oboru, nebo jsou potvrzeny
autoritou organizace, která je zveřejnila či užívá.
V současnosti
existuje jen v oblasti obsáhnutelné laikem mnoho set prvků zrakového
nehláskového sdělování, kterým z principu nelze ve větší míře rozumět spontánně,
stejně jako není možné si je pro velké množství všechny zapamatovat. Je proto
nezbytná práce se slovníky. Aktuálním jevem, který podmiňuje srozumitelnst
obsahu sdělovacího prvku je kontext v místě jeho působení. Je
rozhodující, kde je prvek umístěn ve vztahu k jednotlivým částem prostředí, na
jakém předmětu je umístěn, jaký má vztah k aktivitám v prostředí probíhajícím,
jaké prvky mu při vnímání adresátem předcházejí, jaké následují, jaké jiným
způsobem souvisejí.
Konvence se zabývají také pravidly tvorby,
užívání a testování prvků zrakového nehláskového sdělování, která mají
zaručit jejich dostatečnou čitelnost. Čitelnost je dosahována maximálním
zjednodušením struktury prvku. Nesmí být však na úkor ztráty rozhodujících
detailů. Čitelnost je podmíněna jasovým kontrastem k ploše, ve které je prvek
umístěn, jeho velikostí, úhlem a dobou pozorování a vizuálními i další jevy
ovlivňujícími v době vnímání adresáta. Patří k nim např. vzdálenost od jiného
prvku, textu nebo lemu tabulky apod. Aby bylo umožněno optimální užívání
jednotlivých prvků ve vztahu k různým směrům, vytvářejí se např. symboly
dopravních prostředků nevyjadřující jejich pohyb v symetrické podobě.
Mezinárodní ani národní unifikace neprobíhají zdaleka vždy podle
optimálních pravidel. Proto se v praxi vyskytují mnohé nedokonalé symboly a
značky, které funkčnost sdělování značně komplikují.